Válka s Irákem je už, zdá se, nevyhnutelná, ať už bude nebo nebude s podporou OSN. Ekonomické náklady takové války mohou být závratné, a to pokud jde jak o přímé americké výdaje na válku a její následky, tak o nepřímé dopady na světovou ekonomiku. Válka by se děla na pozadí celosvětově slabých ekonomických podmínek a tyto slabiny by dále zhoršila. Světová ekonomika by se tak kvůli ní mohla dostat do recese. Hospodářský výsledek války by mohl do velké míry záviset na diplomatickém kontextu. Pokud bude Amerika jednat sama za sebe, budou předvídatelné náklady této války pro světovou ekonomiku vyšší, než kdyby USA jednaly s podporou OSN.

Náklady války musí být v rovnováze s náklady alternativních akcí. Vysoké náklady jistě nejsou důvodem ke zrušení války, zvlášť tváří v tvář tak vážnému riziku jako to, že Irák by se mohl dostat ke zbraním hromadného ničení a použít je. Ovšem vedení války tam, kde by diplomatické prostředky – jako například zbrojní inspekce, hrozba odvety v reakci na iráckou agresi, připravenost OSN jednat, stane-li se riziko z Iráku bezprostřední – měly stačit, by mohlo mít obrovské ekonomické (i jiné) náklady, kterým bylo možno se vyhnout.

Tradiční, učebnicový pohled na válku je, že válka stimuluje ekonomiku, a to přinejmenším v krátkodobém horizontu. Tento zjednodušující pohled na válečnou ekonomiku je příliš úzký na to, aby vůbec dokázat popsat možné účinky irácké války. Musíme chápat i to, že válka s Irákem, byť válka omezená, by hluboce narušila mezinárodní tok zboží, služeb a investic, na němž naše globální ekonomika dnes závisí.

Tyto negativní účinky by nejen snížily produkci, ale narušily by i důvěru investorů a spotřebitelů, a tím pádem by srazily jak soukromé investice, tak spotřebitelské výdaje. Přímý makroekonomický stimul, který by přišel v podobě vojenských výdajů, by převýšila nejistota a narušení systému vyvolané vojenským konfliktem.

Ona nejistota je ostatně vidět už teď. Ceny ropy od pozdního léta klesly o několik dolarů za barel. Americké a světové akciové trhy od června klesly v dolarovém vyjádření zhruba o 20 procent. Každé zvýšení pravděpodobnosti války tlačí trhy o kus níž.

Moderní světová ekonomika je vystavěna na komplexní síti globálních ekonomických vztahů a tyto vztahy dnes přímo ohrožuje válka. Válka by představovala jasné a přímé riziko pro lodní dopravu, zvlášť pro lodní dopravu ropy z Blízkého východu.

Zvýšené náklady by dále snížily pokles přeshraničního toku kapitálu, který trvá už dva roky, od konce vzmachu amerického akciového trhu. Pokles přeshraničních toků se navíc ještě zvýraznil po loňských útocích z 11. září. Přímé zahraniční investice do mnoha rozvojových regionů vyschly a rozvíjející se trhy, které na těchto kapitálových tocích závisí, začínají pociťovat recidivu finančních krizí.

Ostatně i kdyby americká ekonomika zaznamenala v souvislosti s vojenskými výdaji nějakou krátkodobě zvýšenou poptávku, zbytku světa by se to nedotklo. Naprostá většina zemí by pocítila jen negativní účinky – narušení obchodů, zvyšování ceny ropy, stažení zahraničního kapitálu, omezování investičních plánů -, a to bez jakýchkoli přímých kompenzačních stimulů.

Starosti však působí i makroekonomická situace USA. Fiskální politika Bushovy administrativy v kombinaci se splasknutím americké finanční bubliny na konci 90. let dostala Spojené státy na nestabilní fiskální dráhu. V protikladu k někdejším rozsáhlým rozpočtovým přebytkům dnes USA vykazují obrovské rozpočtové schodky, které budou ještě dlouhá léta přetrvávat. Válka s Irákem by tyto schodky ještě zvýšila.

Rostoucí rozpočtové schodky kontaminují americkou domácí politiku a povedou k rozpočtovému kolapsu. To by pak mohlo vést ke ztrátě spotřebitelské důvěry. A protože spotřebitelské výdaje jsou od prasknutí finanční bubliny poslední baštou americké ekonomiky, válka s Irákem by mohla zbourat její poslední stabilní bod.

Američtí vládní politici mají samozřejmě svoje skryté „eso v rukávu“. Doufají, že válka bude rychlá, v podstatě snadná a samofinancovaná. Jakmile totiž USA získají kontrolu nad iráckými ropnými zásobami, bude to znamenat nejen nížení světových cen ropy, ale i peníze na poválečnou rekonstrukci Iráku. Lákavá představa, ale zřejmě nepravděpodobná. Válka vůbec nemusí být rychlá. Poválečný Irák může být nestabilní, i kdyby válka byla krátká. Jiným scénářem je obrovská nejistota a zmatek napříč celým Blízkým východem a rušení toku ropy z politických, ne-li vojenských důvodů.

Geopolitické náklady jednostranné americké války budou ještě vyšší. Největší šanci vyhnout se obrovským negativním ekonomickým dopadům má rychlá a úspěšná válka, kterou neochvějně a výslovně podpoří OSN. Válka, která postaví USA proti zbytku světa, by mohla zpochybnit pokrok globalizace, konkrétně jednání o mezinárodním obchodu. Pokud navíc Spojené státy zakročí samy, budou samozřejmě jejich poválečné výdaje vyšší, neboť je ponesou samy. Otevřené a hluboké politické rozdíly mezi Amerikou a ostatními významnými zeměmi povedou ke ztrátě důvěry investorů, což výrazně naruší globální ekonomickou stabilitu.

Jeffrey D. Sachs je profesorem ekonomie a ředitelem Institutu Země při Columbia University.

Copyright: Project Syndicate, září 2002

Z angličtiny přeložil Karel Deutschman